Předválečné opěvnění a vojensky významná místa v obraně i boji proti Říši

Přehled pevnostních linií Popis úseků Typy objektů Mapa Statistika opevnění

Pražská čára Pražská čára
Linie opevnění na trase Mělník, Nová Ves, Velvary, Slaný, Smečno, Kladno, Nižbor, Beroun, Zadní Třebaň, Mníšek pod Brdy a Slapy
Stavebních useků: 17
Objektů: LO: 855 TO: 5
Fotografií: 12603
GPS: 856

Liběchovská příčka Liběchovská příčka
Opevněná linie na trase Mělník, Liběchov, Tupadly, Dubá, Jestřebí, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Žibřidice.
Stavebních useků: 9
Objektů: LO: 562 TO: 37
Fotografií: 9801
GPS: 596

Lužické hory Lužické hory
Opevnění na trase Srbská Kamenice, Všemily, Studený, Křížový Buk, Jedlová, Nová Huť, Mařenice, Petrovice, Horní sedlo, Jitravské sedlo.
Stavebních useků: 7
Objektů: 445
Fotografií: 13000
GPS: 405

Jizerské hory Jizerské hory
Linie opevnění na trase Kořenov, Polubný, Jizerka, Smědava, Jizerskohorské Bučiny, Bedřichovka, Andělská hora a kóta 790 Vápenný
Stavebních useků: 8
Objektů: LO: 582 TO: 30
Fotografií: 12312
GPS: 520

Krkonoše Krkonoše
Linie opevnění na trase Rýchory, Dolní Lysečiny, Obří Důl, Luční Hora, Špindlerův Mlýn, Kotel, Dvoračky a Čertův Vrch
Stavebních useků: 8
Objektů: 482
Fotografií: 5017
GPS: 347

Trutnovsko Trutnovsko
Linie opevnění na trase Hronov, Police nad Metují, Adršpach, Chvaleč, Zlatá Olešnice, Žacléř a Dolní Lysečiny
Stavebních useků: 9
Objektů: LO: 446 TO: 100
Fotografií: 13238
GPS: 532

Náchodsko Náchodsko
Linie opevnění na trase Komáří vrch, Deštné, Sedloňov, Skutina, Dobrošov, Běloves, Náchod, Hronov.
Stavebních useků: 12
Objektů: LO: 568 TO: 125
Fotografií: 14604
GPS: 589

Orlické hory Orlické hory
Linie opevnění na trase Komáří Vrch, Rokytnice, České Petrovice, Mladkov, Červená Voda, Králíky, Dolní Morava.
Stavebních useků: 10
Objektů: LO: 425 TO: 98
Fotografií: 14070
GPS: 521

Podkrušnohoří Podkrušnohoří
Opevněná linie na trase Hřensko, Děčín, Ústí nad Labem, Řehlovice, Rtyně nad Bílinou, Bílina, Most, Jirkov, Chomutov, Kadaň.
Stavebních useků: 12
Objektů: 443
Fotografií: 5764
GPS: 257

Ohře - Blšanka Ohře - Blšanka
Linie opevnění na trase Roudnice nad Labem, Libochovice, Louny, Postoloprty, Trnovany, Měcholupy, Blšany, Kryty a Ležky.
Stavebních useků: 10
Objektů: 635
Fotografií: 9145
GPS: 629

Plzeňská čára Plzeňská čára
Opevněná linie na trase Lubenec, Rabštejn nad Střelou, Manětín, Ostrov u Bezdružic, Stříbro, Kladruby, Holýšov, Klatovy
Stavebních useků: 26
Objektů: 1092
Fotografií: 13840
GPS: 905

Šumava Šumava
Linie opevnění na trase Klatovy, Velhartice, Hartmanice, Kašperské Hory, Vimperk, Kubova Huť, Lenora, Volary a Prachatice
Stavebních useků: 10
Objektů: 578
Fotografií: 6456
GPS: 418

Jižní Čechy Jižní Čechy
Opevněná linie na trase Zlatá Koruna, Borovany, Chlum u Třeboně, Třeboň, Nová Bystřice a Staré město pod Landštejnem.
Stavebních useků: 18
Objektů: 966
Fotografií: 4779
GPS: 728

Vltavská linie Vltavská linie
Linie lehkého opevnění na trase Slapy, Kamýk nad Vltavou, Orlík, Zvíkov, Podolsko, Týn nad Vltavou, Purkarec, Poněšice, Lomnice nad Lužnicí a Stará Hlína
Stavebních useků: 11
Objektů: 582
Fotografií: 1668
GPS: 541

Jižní Morava Jižní Morava
Opevněná linie na trase Slavonice, Písečné, Vranov nad Dyjí, Hnanice, Chvalovice, Hevlín, Mikulov a Břeclav
Stavebních useků: 23
Objektů: LO: 1471 TO: 67
Fotografií: 15223
GPS: 1123

Jeseníky Jeseníky
Opevněná linie na trase Nové Heřminovy, Skrbovice, Vrbno pod Pradědem, Hrubý Jeseník a Staré Město pod Sněžníkem.
Stavebních useků: 12
Objektů: LO: 519 TO: 90
Fotografií: 7051
GPS: 501

Opavsko Opavsko
Linie opevnění na trase Háj ve Slezsku, Opava, Nové Heřminovy, Široká Niva, Karlovice a Vrbno pod Pradědem
Stavebních useků: 14
Objektů: LO: 486 TO: 108
Fotografií: 5331
GPS: 562

Ostravsko Ostravsko
Linie opevnění na trase Třinec, Těšín, Karviná, Bohumín a Darkovice
Stavebních useků: 7
Objektů: LO: 300 TO: 47
Fotografií: 2613
GPS: 293

I.sborI.armádní sbor - Čechy na jih a západ od Labe
Stavebních úseků: 87
Objektů: 4479
Fotografií: 47250
GPS: 3825

II.sborII.armádní sbor - severovýchodní Čechy
Stavebních úseků: 56
Objektů: 3392
Fotografií: 65005
GPS: 2913

III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12739
GPS: 889

IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13374
GPS: 1270

ZVV PrahaZemské vojenské velitelství v Praze
Stavebních úseků: 22
Objektů: 672
Fotografií: 8653
GPS: 601

ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181

Všechny sbory Všechny sbory
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11451
Fotografií: 149152
GPS: 9679

Lehké opevnění Lehké opevnění
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11451
Fotografií: 149152
GPS: 9679
Těžké opevnění Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 17839
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí

Nick: Heslo: Registrace

Novinky Album fotografií Muzea opevnění Technické údaje Překážky Diskuzní fórum GPS souřadnice ke stažení Literatura Osobnosti Návštěvní kniha Dobové letecké snímky Vyhledávání objektů Odkazy Statistika webu Historie webu

Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Parašutisté na Požárech - výsadek

Před druhou hodinou ranní, za krásné měsíční noci, 28. dubna roku 1942, se sneslo několik padáků do Požárských polí nad Křivoklátem. Proč se to stalo, co se tam odehrálo a čemu to předcházelo, se pokusíme nastínit v prvním díle článků o parašutistech nad Protektorátem.

Bylo několik minut před půl druhou hodinou ranní, když ticho v údolí Berounky, rušené jen šuměním jezů a zurčením vody v mírných peřejích pod nimi, začal od západu pomalu zaplavovat temný dunivý zvuk leteckých motorů. Pokud by v těch chvílích ve Skryjích, Nezabudicích, nebo Velké Bukové byl někdo vzhůru a vyšel by kvůli neobvyklému zvuku před dům, možná by proti hvězdné obloze a Měsíci na západě uviděl temnou siluetu britského bombardéru Handley Page Halifaxu, pozvolna klesajícího směrem k východu, nad Městečko u Křivoklátu. Bylo 28. dubna a psal se rok 1942. Letoun však neměl smrtonosný náklad a nechystal se bombardovat kladenskou Poldovku, jak by se nezaujatému pozorovateli mohlo zdát. Na jeho palubě se nacházely tři československé výsadkové skupiny, z nichž po seskoku jedna měla operovat ve Středních Čechách a druhé dvě na Moravě. Vysazeny však měly být společně na polích severně od hradu Křivoklát. Nikdo ovšem klesající těžký bombardér nepozoroval, nebo o tom nikdy nikde nepromluvil, a tak o onom tajemném výsadku nemusela okupační správa nějakou dobu vůbec vědět. Drobné lidské pochybení a souhry špatných okolností však v následujících dnech způsobily, že o mimořádně přesném, perfektně provedeném a v tu dobu i nepozorovaném výsadku, se brzy dozvědělo gestapo a měla se na Požárech odehrát přestřelka, v níž vyhasnou životy českých vlastenců a v následné zatýkací mašinérii jich bude o mnoho více.

Díky moderním technologiím, dochované výpovědi jednoho účastníka, znalostí předchozích výsadků a jejich strategií a za pomoci logických úvah, můžeme dnes poměrně přesně odhadnout, co se tenkrát během prvních ranních hodin toho dne nad Požárskými poli odehrálo.

První ze tří výsadkových skupin vyslaných toho večera z Velké Británie do Protektorátu byla skupina BIOSCOP. Jejím velitelem byl rotný Bohuslav Kouba, druhým z výsadku byl četař Jan Hrubý a třetím četař aspirant Josef Bublík. Úkolem BIOSCOPu bylo provádět sabotáže na strategicky významných železničních tratích Hranice – Horní Lideč – Púchov a Veselí na Moravě – Vlára. Na první trati měli zničit nebo vážně poškodit výhybky u osady Lužná, na druhé trati měli provést destrukci dvou nadjezdů mezi stanicí Bylnice a Vlárským průsmykem. V případě dostatku materiálu měli za úkol zničit ještě rozvodnou stanici, která dodávala elektrický proud vsetínské Zbrojovce. Výsadek sebou vezl nákladní kontejner o hmotnosti téměř 100kg.

Druhá skupina měla název BIVOUAC a byla taktéž tříčlenná. Velitelem výsadku byl rotný František Pospíšil, jeho zástupcem byl jmenován rotný Jindřich Čoupek. Třetím byl do skupiny určen desátník aspirant Libor Zapletal, který se měl původně zúčastnit operace BIOSCOP a na poslední chvíli byl převelen do BIVOUACu a na jeho místo nastoupil Jan Hrubý. Úkolem skupiny byly sabotáže na přerovském železničním uzlu a zničení teplárny v Brně na Špitálce.

Třetí operací byl jednočlenný výsadek STEEL, tvořený pouze radistou svobodníkem Oldřichem Dvořákem. Ten měl za úkol dopravit vysílačku domácímu odboji a dát se jako radista k dispozici. Měl tím pomoci silně přetížené radiostanici Libuše, která operovala na Pardubicku a přes níž šly všechny zprávy do Londýna. Operace ZINC, která měla vytvořit další buňku kolem radiostanice na Moravě byla neúspěšná a jeden z jejích členů, Arnošt Mikš, do příběhu na Požárech u Křivoklátu dva dny poté ještě zasáhne.

První pokus o vysazení proběhl 25. dubna 1942. Letoun mířil od britských břehů k Protektorátu, po čtyřhodinovém letu však bylo zjištěno velmi špatné počasí a pilot Halifax otočil k návratu.

Letoun Handley Page Halifax mk.II, vyslaný toho večera na akci do Protektorátu, byl součástí 138. perutě zvláštního určení RAF, s imatrikulačními znaky NF-V a sériovým číslem L9613. Šlo o stejný letoun, který na konci prosince roku 1941 dopravil do Protektorátu výsadkové skupiny ANTHROPOID, SILVER A a SILVER B. Tehdy jej pilotoval kapitán Ronald Clifford Hockey spolu s britskou posádkou. Tentokrát za řízení stroje usedl československý rodák Leo Anderle, druhým pilotem byl Karel Knajfl, František Vaníček byl radiotelegrafistou, Viktor Krcha navigátorem a Bohumil Hájek palubním mechanikem. Střelci z palubních zbraní byli Josef Jelínek, Josef Tesař a Oldřich Šiška. Posledním z posádky byl dispečer škpt. gšt. Jaroslav Šustr, který pro takové příležitosti nosil stejnokroj RAF s hodností Pilot Officer. Jaroslav Šustr vysazoval z letounu o čtyři měsíce dříve i zmiňované skupiny.

27.4.1942, 20:57 hod. Letoun s Andreleho posádkou a sedmi výsadkáři v tu chvíli odstartoval z britského letiště Tempsford. Po jednom okruhu, při kterém nabíral výšku, zamířil k východ přes kanál La Manche, doprovázen k francouzskému pobřeží dvěma stíhačkami. Ty se odpoutaly v oblasti Le Crotoy a odtud už bombardér pokračoval sám, nad měsíčním svitem zalitou krajinou Evropy. Osm minut po půlnoci po přeletu řeky Rýna u Karlsruhe se ze země ozvala silná protiletecká palba. Žádný z granátů ani střel naštěstí letoun nezasáhl a pilotovi se podařilo včas z jejich dosahu zmizet. 15 minut před jednou hodinou ranní se na zemi rozzářilo několik světlometů protiletecké obrany, neklamné znamení, že se bombardér nacházel nad periférií Norimberku. I tentokrát stálo štěstí na straně letců, neboť světlomety ze země letoun na obloze hledaly marně. Severně od Plzně začal pilot zvolna klesat z cestovní výšky 4000 metrů. Dvacet minut po jedné hodině ranní hlásil navigátor pilotovi, že je pod nimi Berounka. V tu dobu se nacházel někde v oblasti Zvíkovce a od té doby už zřetelně viditelný říční tok vedl piloty ke svému cíli. Pole ohraničené ze všech stran lesy na náhorní plošině vedle vrchu Mečná kapitán letadla Anderle velmi dobře znal už z předválečných dob a sám jej určil jako vhodné místo k výsadku. Seskočit zde měly všechny tři výsadkové skupiny, přestože dvě z nich měly operační prostor na Moravě. Důvodem pro to byly zkracující se noci. Přeletem nad prostor Moravy by letoun ztrácel čas a kryt noční tmy by na jej cestě zpátky do Británie nemusel provázet po celou dobu letu.

Blížila se rozhodující fáze celého letu. Výsadek.

Letoun bylo nutné zbrzdit na co nejnižší možnou konstrukční rychlost letu a sklesat na ustálenou výšku 200 metrů nad terénem. Minimální letová rychlost Halifaxu s plně vysunutými vztlakovými klapkami činila 180 km/h, z bezpečnostních důvodů však při výcviku byla posádkám vštěpována rychlost pro výsadek 200 km/h, čímž byla zajištěna rychlostní rezerva pro případ nějaké nenadálosti. Při této rychlosti letoun uletí 56 metrů za sekundu a při délce pole nějakých 1200 metrů měli parašutisté na výsadek při jednom přeletu asi 21 sekund času. Pro sedm parašutistů a tři nákladní padáky to byla krátká vzdálenost i doba, na dva průlety však dostatečná byla.

Pojďme se nyní podívat, co víme o technice výsadků z Británie. Dokumenty o konkrétních postupech při výcviku pilotů hovoří velmi nejasně a jsme proto z větší části odkázáni na sledování konání posádek letounů při výsadcích parašutistů. Určitým porovnáním pak docílíme odhadu, jak seskok parašutistů probíhal v méně prozkoumaném případě. Vodítkem nám může být například perfektně zaměřený průběh výsadků skupin ANTHROPOID, SIVER A a SILVER B 29. prosince 1941. Zmapovat samotné přistání se podařilo díky výpovědi přeživšího člena výsadku SILVER B Jana Zemka, doloženým místům doskoku tří členů "Áčka" a svědecké výpovědi místního usedlíka z Nehvizd, který na vlastní oči sledoval výsadek ANTHROPOIDu. Jak to tehdy probíhalo?

Pilot dlouho před předpokládanou zónou shozu sklesával do potřebné výšky s motory volnoběh, náklonem vrtulí zhruba v polovičním nastavení a vztlakovými klapkami naplno vysunutými. Když letoun dosáhl výšky zhruba 250 metrů nad terénem, pilot mírně přidal plyn a udržoval předepsanou rychlost pro seskok. Důvodem bylo především tlumení hluku čtyřech motorů. Snaha o minimální hlučnost byla z pochopitelných důvodů značná. V případě všech tří výsadků pak letoun přeletěl v daném nastavení místo shozu parašutistů ve snaze nejdříve plochu pro výsadek prohlédnout a zaměřit. Letový dispečer dostal skrze červené světlo pokyn v přípravě výsadkářů. Poklop v podlaze byl otevřen a do kruhového otvoru se parašutisté usadili, s trhací šňůrou zavěšenou na lano u stropu. Nákladní kontejner byl připraven vedle. Poté letoun ještě několik sekund mířil dále stejným směrem, aby vzápětí ve stejné výšce začal točit obrátku o 180 stupňů. Výška letu byla neměnná, neboť výrazné zvýšení hluku při akceleraci čtyřech vidlicových dvanáctiválcových motorů bylo nežádoucí. Pilot po otočce mířil opačným směrem a v pravou chvíli navigátor přepnutím z červeného světla na zelené dal pokyn k výsadku. Parašutisté opouštěli letoun ve čtyřech až pěti vteřinových intervalech, do toho času se započítával i shoz nákladního kontejneru, který byl vždy vhazován mezi parašutisty, aby dole na zemi bylo usnadněno jeho dohledání. V případě dvou výsadkářů a jednoho kontejneru doba výsadku nepřesáhla 12 vteřin. Pokud skákali výsadkáři tři, kontejner se shazoval mezi poslední dva. Letoun po seskoku parašutistů opět letěl o kus dále ve stejné výšce i pod stejným nastavením, teprve ve větší vzdálenosti od místa shozu pilot přidal plyn a navedl stroj ke stoupání do větší cestovní výšky.

Prvotní přelétnutí cílové plochy bylo velmi důležité za snížené viditelnosti, když se měsíc schoval za mraky, případně za horizont. Příkladem nedodržení doporučeného přeletu prostoru před výsadkem bylo nepříliš podařené přistání skupiny OUT DISTANCE, kdy vlivem slabé viditelnosti a nedostatečného průzkumu polské posádky Halifaxu dopadla trojice výsadkářů v blízkosti obce Ořechov nedaleko Telče a jeden nákladních padáků dopadl přímo do vsi. Operační materiál byl z větší části ztracen, neboť byl místním obyvatelem brzy ráno nahlášen četnictvu a ti zavolali gestapo. Prohledáním blízkého lesa byly nalezeny padáky a zbytek věcí potřebných pro úspěšné vedení operace.

Vraťme se zpátky na Požáry.

Té noci panovala bezmračná noc, bez mlžného oparu nad zemí. Čitelnost krajiny byla v době příletu letounu od západu vynikající, zaplavená jasným svitem Měsíce, nacházející se ve fázi "dorůstání" nedlouho před úplňkem. O půl druhé hodině ranní, v době kdy probíhal výsadek, svítil letounu do zad z azimutu 233 stupňů a 28 stupňů nad horizontem. Při klesání k cílové ploše měla posádka letounu pole jako na dlani. Bylo rychle rozhodnuto o vynechání prvotního přeletu a výsadek proběhne ve dvou vlnách, ta první "rovnou z voleje".

Z výpovědi později zadrženého Jindřicha Čoupka z výsadku BIVOUAC známe pořadí seskoku skupin. Cituji z výpisu výslechového protokolu: Byla jasná měsíční noc. Letadlo udělalo dva kruhy asi ve výšce 180 metrů, přičemž nejprve seskočili muži první skupiny, potom moje skupina. Skákal jsem jako předposlední a za mnou Dvořák. Poznamenávám, že Dvořák pro svůj kufřík použil malého padáku. Asi po 20 vteřinách dopadl jsem na zem. V okruhu 50 metrů dopadli moji dva kamarádi a Dvořák. Sešli jsme se a zavazadla odnesli do blízkého lesa, kde jsme je zakopali. Padáky a kombinézy jsme přikryli slámou.

Pojďme si nyní shrnout poznatky a aplikovat je do oné dubnové noci.

28.4.1942, 1:31 hod. Letoun se právě odpoutal od koryta řeky Berounky, které sledoval asi dvě desítky kilometrů, při klesání z cestovní výšky 4000 metrů. Vpravo od nich jsou v měsíčním svitu zřetelné věže hradu Křivoklát, přímo před nosem lze v údolí se nachází ves Městečko a za lesním masivem za ní už prosvítají pole na náhorní plošině u Požárů. Cílová plocha je v jasném svitu Měsíce velmi dobře vidět. Posádka si ovšem uvědomuje, že vynikající viditelnost má i opačný efekt a zvyšuje se nebezpečí pozorování letounu ze země. Je tedy okamžitě rozhodnuto o vysazování parašutistů už při prvním přeletu. Červená žárovka signalizuje přípravu k seskoku. Parašutisté odstraňují kryt v podlaze a první dvojice usedá na kraj kruhového nevelkého otvoru. Třetí výsadkář je připraven hned vedle. Letoun se vyrovnává na výšku 200 metrů nad terénem a pilot jej vede rychlostí 200 km/h. První jde na řadu BIOSCOP. Letoun přelétá vrch Mečná a dosahuje okraje pole. 1:33 hod. Rozsvěcí se zelená žárovka. GO! První opouští letoun Bohuslav Kouba, následován Janem Hrubým. Po nich letový dispečer strčí do otvoru v podlaze těžký nákladní kontejner a po něm ihned seskakuje poslední výsadkář, Josef Bublík. Vše probíhá jako na drátkách a první skupina je venku s několika vteřinovou časovou rezervou. Ve chvíli, kdy letoun přelétá silnici je zelené světlo opět přepnuto do červeného. Zatímco letoun drží výšku a točí otočku nad Klíčavským potokem, v útrobách bombovnice panuje čilý ruch. Další čtyři výsadkáři se připravují na seskok. Vzhledem k časové rezervě v minulém přeletu dispečer Šustr rozhodl o výsadku zbylých parašutistů v jednom průletu. Do otvoru se usazuje František Pospíšil s Liborem Zapletalem, připraven je nákladní kontejner a Jindřich Čoupek. V těsné blízkosti za ním je připraven Oldřich Dvořák. Letoun nyní k planině nalétává od východu a přímo před nosem má zářící Měsíc. Když dosahuje zmíněné silnice, která plochu polí přetíná ve východní části, opět je rozsvíceno zelené světlo. Dva parašutisté, kontejner, třetí výsadkář, malý nákladní padák s vysílačkou a konečně poslední skokan, mizí v otvoru v podlaze. Letoun drží směr i výšku při přeletu lesa a teprve nad Velkou Bukovou, asi 4 kilometry od místa seskoku, pilot přidává plyn a zvedá nos letadla vzhůru. To po chvíli nabírá opět cestovní výšku a žádnou protiletadlovou palbou již neobtěžováno po několika hodinách přistává na letišti Tempsford. Posádka letounu má před sebou pouhé dva dny odpočinku a poté odlétá stejným strojem opět nad Protektorát, aby na Rožmitálsku vysadila další dvě výsadkové skupiny.

O elektrickém vedení, které bylo mezi Amálií a Písky nataženo na počátku války a které Požárská pole přetínalo přesně v polovině, neměla posádka ani tušení. Se štěstím se do něj nikdo z výsadkářů ani náklad nezamotal. Doskok byl bez problémů, pouze Kouba se lehce zranil na noze. Nyní mají výsadkáři na zemi napilno. Rychle balí padáky a spolu s kontejnery je vlečou do blízkého lesa. Les je zde hustý a skýtá větší bezpečí jak pro lidi, tak pro materiál. Nákladní kontejnery obě skupiny částečně zakopávají a zahazují smrkovými větvemi, padáky ukrývají pod stromy a zasypávají je pýrem, hojně rostoucím na okraji lesa. Teprve nyní svlékají kombinézy a ukrývají je k padákům. Oblečení, které pod nimi doteď měli, z nich dělá na první pohled civilisty. A pak už rychle vyrážejí za svými cíli.

Bohužel, jediný parašutista takto nekonal. Oldřich Dvořák z výsadku STEEL dopadl na pole jako poslední a jeho vysílačka jen několik metrů od něj. Tu zabalil do gumové pleny a zakopal jí na poli. Požárská pole jsou však kamenitá a pro hloubení jámy velmi nevhodná. Pro vysílačku vykopal asi čtyřicet centimetrů hlubokou jámu, což však bylo málo a vršek kufříku byl jen pod velmi tenkou vrstvou zeminy. Proč se tak stalo, nám dodnes není jasné. Necelých 100 metrů od něj byl les, který skýtal mnohem větší možnosti ukrytí materiálu. O tom, že jej viděl, není nejmenších pochyb, neboť prokazatelně na jeho okraj posléze ukryl padák a kombinézu. Mohl se domnívat, že ukrytí vysílací stanice bude bezpečnější jinde než dvou kontejnerů s materiálem v lese, neboť kdyby tyto byly objeveny, padla by s nimi do rukou nálezci i radiostanice. Mohl jí zde ukrýt z důvodu snazšího pozdějšího nalezení jím nebo někým z odbojářů. Osobně se domnívám, že v tom sehrál určitý vojenský dril. Cituji z instrukcí, udělených výsadkářům před akcí:
V místě seskoku zakopati materiál, do rána vyčkati v lese a poté vyjíti na silnici ...
Jak by člověk řekl legendární hláškou z filmu, "Rozkaz zněl jasně!"

Důvod, proč Dvořák ukryl vysílačku do pole se nikdy nedozvíme. Smutným faktem ale zůstává, že právě tento krok odstartoval o dva dny později tragické události a ve výsledku stál život několik desítek lidí. Kufřík s radiostanicí byl o den později, v dopoledních hodinách 30. dubna, nalezen při vláčení pole. Informace o nálezu byla poté předána gestapu.

O tom, co následovalo, si povíme v příštím díle "Parašutistů na Požárech".

Zdroje a literatura:

2003 - 2024 Jan Vála - lahvic@seznam.cz