III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12739
GPS: 889
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13374
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11451
Fotografií: 149240
GPS: 9679
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11451
Fotografií: 149240
GPS: 9679
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 17839
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Novinky
Album fotografií
Muzea opevnění
Technické údaje
Překážky
Diskuzní fórum
GPS souřadnice ke stažení
Literatura
Osobnosti
Návštěvní kniha
Dobové letecké snímky
Vyhledávání objektů
Odkazy
Statistika webu
Historie webu
Celkově přístupů: 1699723
Přístupů dnes: 4364
Max.za den: 12234
a to: 3.4.2024
Online: 16
Vaše oblíbené opevnění
| Řopíky |  562 |
| Šestatřicítky | 308 |
| Těžké sruby | 312 |
| Dělostřelecké tvrze | 325 |
Hlasů: 1507
- Popis stavebního úseku (24)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Vzpomínky pamětníků (0)
- Nezařazené ... (6)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Historie webu Pražská čára.cz
Psal se rok 1994 a léto bylo na samém začátku. S partou čundráků jsme prožívali poslední dny každoročního týdenního vandru v severních Čechách. Toho času jsme se nacházeli nedaleko obce Dubá na Českolipsku. Kamaráda při volném odpoledni napadla myšlenka, zajít prozkoumat linii starých bunkrů, která se nad zmiňovaným městem nacházela. On sám byl několikaletým členem klubu vojenské historie a pevnostem z předválečného období se poměrně dlouhou dobu věnoval. Bylo mi tehdy 18 let a o opevnění jsem věděl pouze to, že se nějaké v pohraničí nachází. Vydali jsme se na průzkum a brzy objevili první pevnůstky. Ta úplně první byla Q1/10/A-140Z. V tamním lese jsme prošli asi šest řopíků a pak nám došel film ve foťáku. Průzkumu byl pro vandr konec, prolézání starých betonových staveb mě však zaujalo natolik, že jsme brzy zacílili další vandr směrem k řopíkům. Nedlouho poté jsme se s bráchou Unkasem přihlásili do pražského klubu vojenské historie a naší badatelskou činnost tak alespoň povrchně posvětili. V letech 1995-96 jsme pak vyrazili na mnoho výprav s jasným cílem - opevnění. 
Tehdejší průzkum byl o mnoho více spartánský než dnes. GPS neexistovalo, informace o pevnůstkách minimální, koloval pouze jakýsi seznam vybetonovaných objektů, do nějž jsme zapisovali jejich stav při naší návštěvě. Seznam jsme pak předávali dál a přebírali od jiných. Zapojili jsme se tak do skládání mozaiky informací o předválečném opevnění. A bavilo nás to.
Když vyšla první kniha o Pražské čáře, vlastnil jsem jí už několikátý den po jejím vydání. Zničená linie mě zaujala. Krátce poté jsem pak s Medelákem, dlouholetým kamarádem, zamířil první průzkumnou výpravu k zaniklému opevněnému předmostí Prahy. Vlakem jsme dojeli do Unhoště a odtud putovali pěšky k Dolnímu Bezděkovu. Po linii jsme pak došli do Nižbora a poté do Hýskova. Sem jsme se pak na jaře roku 1996 vrátili a v létě poté prošli během několika vandrů většinu bunkrů kolem Berouna. Při těchto výpravách jsme také objevili zabetonovaný bunkr nad tratí na okraji Hýskova, který se pak stal středobodem dalších událostí. Ale o tom později, jedna významná změna v oblasti našeho zájmu o opevnění se blížila.
Celou naší trampskou partu nadchla myšlenka zbudování pevnostního muzea. Volba padla na dva objekty Liběchovské příčky, nám důvěrně známé pevnůstky v okolí města Dubá. Hlavním muzejním objektem měla být pevnůstka typu E, stojící na okraji údolí poblíž Rozprechtic, a druhým pak A-140 nad místním rybníkem. Požádali jsme úřad města Dubá o povolení a pronájem pozemku pod oběma bunkry a v případě "áčka" nad Rozprechtickým rybníkem nám bylo vyhověno. Druhý bunkr se nacházel na území lesů a s nimi bylo řízení složitější. V březnu roku 1997 jsme tedy započali rekonstrukci druhého bunkru s tím, že těžiště muzea poté přeneseme na objekt první. Většinu výbavy jsme sehnali v pohraničí, především na Šumavě a na Slavonicku. Chybějící části jsme pak s partami jiných nadšenců různě vyměňovali. Rekonstrukce probíhala poměrně pomalu, než stačila dosáhnout uspokojivého stavu, bunkr navštívila parta lapků a kompletně jej vykradla. Muzeum proto na podzim roku 1998 zaniklo.
Po ukončení provozu muzea v Rozprechticích jsme se ocitli na bunkrologické volné noze. Pokračovalo několik výprav, za těžkým, i lehkým opevněním. Na jaře roku 1999 jsme pak zamířili opět na Pražskou čáru, konkrétně do oblasti mezi Nižborem a Berounem. Cíleně jsme, tentokrát s podporou knihy od Likovského a Baurea, během několika vandrů vyhledávali pozůstatky tamního opevnění. Od Nižboru jsme prošli větší část úseku A5, zmapovali velkou část viditelných pozůstatků po úsecích B6 a 116. Na noc jsme pak vždy tábořili u starého známého "déčka" nad tratí u Hýskova.
Na nějaký čas se pak naše bunkrologické nadšení odmlčelo. Postupně jsme zakládali rodiny a na "beton" mnoho času nezbývalo. Pak ale na podzim roku 2002 přišel kamarád s myšlenkou obnovy naší muzejní činnosti. Přeci jen nám zůstalo nějaké vybavení, které jsme v Rozprechticích nestačili namontovat. Tamní bunkr jsme se však definitivně rozhodli opustit. Zbývalo tedy nalézt jiný. A samozřejmě jsme hledáček zaměřili na Pražskou čáru. V úvahu přicházelo hned několik objektů a pomalu na spadnutí bylo požádání o pronájem zabetonovaného bunkru nad obcí Srbsko. Pak se naše pozornost zaměřila na oblíbené déčko v Hýskově a padlo rozhodnutí. Vybudujeme zde muzeum!!
Požádali jsme tedy městský úřad v Berounu o pronájem pozemku pod bunkrem. Zatímco úřední šiml pracoval, pustil jsem se do prvních prací na přípravě muzejní činnosti. Webové prezentace.
S internetem jsem neměl tou dobou mnoho zkušeností. Coby vyučený automechanik jsem byl vlastně jen běžným uživatelem tehdy ještě mladé elektronické sítě. Už nějaké dva roky sice fungovaly naše trampské osadní webové stránky, ty byly ale vytvořeny v nejmenovaném a nepříliš kvalitním programu, jehož ovládání zvládl i naprostý amatér. A tím jsem byl. Ovšem vytvářet webové stránky mě začalo bavit a pustil jsem se do samostudia. Právě internetová prezentace připravovaného muzea v Hýskově se stala mým zkušebním výukovým polygonem. Stránky se rozrostly do běžných muzejních rozměrů a jejich podoba na tu bídu nevypadala vůbec špatně. Stále jsem je vylepšoval a jejich spuštění v ostrém internetovém provozu plánoval vzápětí po přiklepnutí nájmu bunkru. To bylo na počátku roku 2003.
A tehdy jsme si vytyčili velký cíl. Když budeme součástí Pražské čáry, měli bychom o ní umět hovořit a vědět o ní co nejvíce. Vydali jsme se tedy na velký a mnohaletý průzkum. Vedeni knihou od Likovského a Baurea jsme vykročili vstříc zničeným liniím, fotili, zjišťovali, hledali pozůstatky po objektech. Věnovali jsme tomu mnoho víkendů. Výsledky našeho pátrání jsme pak chtěli někde archivovat. Nejlepším řešením se jevil web. Současně s tím jsem se tedy zaměřil na výuko jazyka PHP, což je řídící kód většiny dynamických stránek. Jeho znalost značně zjednodušila ukládání dat na budoucí web, fungující prozatím jen na lokálním disku v počítači. Inspirací s tvorbou karet objektů mi byly Řopíky.net.
Pražskou čáru jsme osobně prošli z větší části. V mnoha případech umístění objektů jsme se mýlili, často je hledali úplně jinde, jinde pak nacházeli pozůstatky, které v současnosti již neexistují. Kostru pátrání tvořily fotografie nekvalitního přístroje. Přibližně dva tisíce jich bylo.
Potom, v polovině roku 2003, nám muzeum zamítli. Rázem bylo po ideálu, neboť jinam jsme se stěhovat nechtěli. A na Pražské čáře vlastně ani nemohli, jen málo dochovaných objektů je na podobnou činnost na ní vhodných. Zcela jsem tedy přepracoval základní kostru webu o Pražské čáře, na němž již muzeum nebylo stěžejním tématem. Utěšeně jsme stránky plnili daty, když pak přišel konec roku a s ním velký pád.
Ten den jsem normálně přišel domů z práce a zapnul počítač. Zlověstné pípání nevěstilo nic dobrého. Hardisk měl poruchu! Opakované pokusy o zprovoznění selhaly a specializovaná firma, která se zabývá vytažením dat z poškozených úložišť mi oznámila nemilý ortel. Data nelze obnovit! Protože jsem dlouhou dobu podceňoval zálohování, téměř celý web Pražské čáry byl pryč! Dochovala se mi jen stará záloha na jednom cédéčku z dob úplných počátků. Fotka mi nezůstala ani jediná!
Na čas jsem pátrání odložil, havárie mě poměrně významně otrávila. Trochu jsem na stránkách zapracoval o něco později, to když jsme s kamarádem z Lužce nad Vltavou obnovili pátrání po nejvíce zahlazenému úseku 111. Oporou vyhledávání byla nově vydaná publikace o Vnějším opevnění Prahy od Radana Láška. Po dobu pomalu dvou let jsme pak pídili po každém kousku betonu v oblasti a data ukládali na webový prostor zdarma, který poskytovala jistá firma. Kamarád pak pátrání vzdal a protože web nebyl příliš navštěvovaný a ani nelahodil mému oku, i já jsem další webové působení o Pražské čáře opustil.
Na mojí oblíbenou linii jsem vyjížděl alespoň na občasné průzkumy a fotky pak ukládal na Řopíky.net. Více činností jsem nevyvíjel.
Pak se psal rok 2013. Po sedmi letech se mi po Vnějším opevnění Prahy zastesklo. Přišlo mi škoda neprezentovat výsledky mnohaletého pátrání, byť velmi podrobné informace o zaniklé linii poskytoval zmiňovaný internetový portál. A tak jsem se pustil do práce, s novými znalostmi zdrojových kódů i grafiky. Téměř rok jsem web dával dohromady, poté jsem zaplatil doménu a poslal jej do ostrého provozu. Po letech jsem se pak znovu vydal ve svých stopách a začal mapovat stav linie.
Výsledek vidíte sami.
Přestože moderní technologie se neustále vyvíjejí, ještě o několika objektech nemáme tušení, kde přesně stály. Pozůstatky objektů zvolna a někdy nenávratně mizí, jindy se naopak objevují. Cílem těchto stránek je pak tyto změny dokumentovat.
2003 - 2024 Jan Vála - lahvic@seznam.cz