III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12739
GPS: 889
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13374
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11451
Fotografií: 149240
GPS: 9679
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11451
Fotografií: 149240
GPS: 9679
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 17839
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Novinky
Album fotografií
Muzea opevnění
Technické údaje
Překážky
Diskuzní fórum
GPS souřadnice ke stažení
Literatura
Osobnosti
Návštěvní kniha
Dobové letecké snímky
Vyhledávání objektů
Odkazy
Statistika webu
Historie webu
Celkově přístupů: 1529293
Přístupů dnes: 3256
Max.za den: 12234
a to: 3.4.2024
Online: 53
Jaké muzeum se Vám nejvíce líbí?
| Sazená |  524 |
| Mlýnek | 281 |
| Doksy | 250 |
| Bratronice | 283 |
| Beroun | 246 |
| Karlštejn | 258 |
Hlasů: 1844
- Popis stavebního úseku (24)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Vzpomínky pamětníků (0)
- Nezařazené ... (6)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Hledá se bunkr ...
Doba moderních technologií výrazně usnadňuje hledání pozůstatků po zaniklé obranné linii z konce třicátých let minulého století. Přesto dodnes zůstává několik velkých otazníků nad Pražskou čárou.
Doba, kdy jsem začínal s průzkumem předválečného opevnění se přibližně shodovala s dobou, kdy Radan Lášek vydal svou první publikaci o Pražské čáře. Ta již částečně čerpala ze seznamu objektů, který koloval mezi zájemci o betonové pevnosti v tištěné podobě. Nebylo tomu dlouho od doby, kdy vojenské archivy otevřely brány zatím jen omezenému počtu výzkumníků z řad vojenských historiků a proto byl šířený seznam vystavěných nebo plánovaných objektů opevnění darem z nebes. Průzkum dochovaných linií býval o mnoho snadnější než těch zaniklých, přesto i on obnášel několik úskalí. Pražská čára, zaniklý opevněný oblouk před hlavním městem, byl pro většinu nezasvěcených i část znalých problematiky velkou neznámou. Několik dochovaných pevnůstek v okolí Berounky, Kladna a Slaného jen málo lidem připomínalo kdysi mohutnou obrannou linii. Ta si tak i přes popis ve zmiňované knize zachovávala punc tajemnosti a vyhledávání pevnůstek tak stále zůstávalo opředeno nádechem romantismu.Psal se rok 1995, kdy jsme na Pražskou čáru, vedeni knihou, dorazili i my.
Vlastně jsme příliš netušili, co máme hledat. Dochovanou pevnůstku nad Horním Bezděkovem i další pod nedalekou silnicí problém nalézt nebyl. Vyhledávání trosek objektů, byť označených na leteckých snímcích už bylo oříškem a vlastně jsme v tom roce žádnou zničenou pevnůstku nenalezli.
Cíleně jsme pak na Pražskou čáru dorazili v létě následujícího roku. Kniha i tištěný seznam vybetonovaných pevnůstek byly jediným vodítkem našeho několika víkendového průzkumu v oblasti Berouna. Dochované pevnůstky jsme prolezli téměř všechny a patřili jsme pravděpodobně k jedněm z posledních, kteří ještě viděli pevnůstku na okraji Hýskova, než zmizela v základech rostoucího rodinného domu. S úplným seznamem pevnůstek bez znalosti stavu v jakém se nachází a kniha s několika leteckými snímky byly významným pomocníkem, přesto naše vyhledávací možnosti zůstávaly omezené.
Významným pomocníkem se o dva roky později stala publikace od Likovského a Bauera "Opevnění Předmostí Prahy". Ta nejen že obsahovala přepis tištěného seznamu objektů, ten byl ale doplněn i vlastním průzkumem obou autorů. Ti si z větší části bývalé opevněné pásmo prošli, přesto i oni se potýkali s nedostatkem informací a s omezenými prostředky vyhledávání v terénu. Přesto tato kniha přinesla řadu nových poznatků a čtenář si mohl již utvořit ucelenější pohled o bývalém pevnostním pásmu.
Nedlouho po přelomu tisíciletí byla pro civilní účely uvolněna technologie GPS. Brzy našla uplatnění při průzkumu Pražské čáry. První mapové přístroje s dodávanými zaměřenými mapami umožňovaly mnohem lepší domácí přípravu před vlastním průzkumem v terénu a následné navádění "na cíl" bylo mnohem efektivnější. Zvláštní přesnosti i odhadu stanoviště se dalo docílit pomocí map Google spolu s aplikací Earth, ve které se vyprojektovaly body při porovnávání novodobých a několika starých leteckých snímků. Tři roky po začátku tisíciletí pak výrazně vypomohly první letecké mapy od společnosti Seznam.
A pak přišel zásadní obrat! Psal se rok 2004, když autor první knihy o Pražské čáře vydal svou druhou. Ta nejen že přinesla téměř vyčerpávající informace o opevnění před Prahou, čerpané z velké části z archivů, ale i soubor dobových leteckých snímků s vyznačenými objekty opevnění. Ty pocházely z let 1938 - 1954 a autorovi je dodal vojenský kartografický ústav v Dobrušce. Bylo to tak poprvé, kdy bylo možné přesněji lokalizovat mnoho již zmizelých bunkrů, stojících na konci třicátých let především v polích a městech. Nastala někdy trochu mravenčí práce, při které bylo nutno staré snímky sladit s novodobými a zaměřit tak zahlazené stanoviště objektů. Vzhledem k často poměrně velkým změnám v okolí to bývala celkem nesnadná práce. Novodobá mapa pak zajistila souřadnice systému GPS.
Mohlo se vyrazit. A taky se vyrazilo!
Několik pátračů, včetně mě, zamířilo mapovat torzo opevněné linie. Projít více jak 800 objektů nějakou dobu trvá, takže ucelenější obraz o současném stavu Pražské čáry byl hotový zhruba o tři roky později.
Ale...
Stále však vznikalo několik nepřesností, objekty bývaly někdy chybně lokalizovány jak na starých snímcích, tak později v terénu. Někdy byly pozůstatky po bunkrech zaměněny za trosky jiných staveb, jindy se stanoviště nedaly dobře lokalizovat a tzv. se střílelo od boku. Celkem lze odhadnout, že kolem roku 2010 chybělo k obrazu přesnému zaměřit asi 30 objektů Pražské čáry.
Společnost Cenia krátce poté zveřejnila digitální a geograficky zaměřené mapy kontaminovaných území, skládajících se z leteckých snímků z padesátých let minulého století. Patnáct let po likvidaci objektů hyzdilo krajinu českou ještě mnoho jejich trosek, na leteckých snímcích dobře viditelných. A protože mapy Cenia poskytovaly i souřadnice, rázem bylo možné nalézt několik dalších objektů a upravit umístění mnoha dalších. Vypadalo to na dokonalý obraz stavu Pražské čáry, stále však byl pouze zdánlivý. Ani Cenia nedokázala několik bunkrů nalézt.
Poměrně nedávno vydal národní ústav leteckých snímků v elektronické podobě naskenované snímky z roku 1938, jejichž zmenšeniny umístil volně k nahlédnutí na internet. Dále jen LMS). Zdálo se, že máme vyhráno. Snímky odhalily dalších několik dosud nenalezených objektů, leč i přes jejich přínos stále zůstávají některé objekty našemu pátrání skryty. Ani sebelepší technologie neutvořila stoprocentní obraz Pražské čáry.
Proč to?
Valná většina nenalezených objektů patří prvnímu typu pevnůstek, pocházejících z roku 1936. Pevnůstky z následujících dvou let již používaly jinou metodiku umístění v krajině, pro pátrače mnohem lépe čitelnou. Přesto i tady nemáme v několika případech jasno. Ale zpět k "šestatřicítkám". Ty bývaly umístěny budovány v krajině vlastně s jediným pravidlem, tedy aby každá pevnůstka měla dostatečný výhled čelně umístěných střílen. A ani to nebylo úplně důsledné, některé pevnůstky dalekými čelními výhledy nedisponovaly a byly naopak proti pravidlům umisťovány do míst, kde by je člověk tak trochu nečekal.
Pojďme se nyní podívat na několik nejasností, které nám na Pražské čáře zůstávají.
První ne zcela jasné umístění objektu se nachází nad obcí Běleč. Jde o objekt číslo 3, patřící do úseku IXa. V jeho lokalizaci velmi pomohla Cenia a stín se nachází i na snímcích LMS. Může však jít v obou případech o pouhý stín, nebo jakýsi neidentifikovatelný objekt a pevnůstka mohla stát kus vedle. Bohužel lokalitu nelze blíže prozkoumat, nachází se na oplocené soukromé pastvině. Objekt máme vedený jako "pravděpodobný", nikoliv jistý.
Také č.5a stejného úseku a nad stejnojmennou vesnicí máme vedený jako pravděpodobně umístěný. Nejasnosti panují především kvůli zákresu objektů německými jednotkami při jejich likvidaci, současně s velkou vzdáleností drobných pozůstatků od předpokládaného stanoviště. Na obou mapách se dají vysledovat světlé fleky na místě pravděpodobného umístění, podobné se však nacházejí i přibližně v místech zákresu německých jednotek do primitivní mapy. A trosky? Jsou po celém poli, každým rokem vláčené z místa na místo zemědělským pluhem, část z nich se nachází v křoví daleko odtud.
Další zmizelý objekt se nachází mezi obcemi Družec a Velká dobrá. Také on náležel do stavebního úseku IXa a patřil k objektům starého typu. Označení nese č.11. Třístřílnový objekt se nacházel na výrazném návrší nad obcí Družec a několik krajních domů zmiňované vsi mělo být dokonce při propuknutí válečného konfliktu demolováno pro potřeby nerušeného výstřelu levé střílny objektu. Tím máme poměrně dobrou představu, kde objekt stával. Ovšem okolí se dramaticky změnilo výstavbou Karlovarské dálnice a kus temene kopce bylo "ukrojeno". Ale i zbytky pískovcového lomu udělaly s druhou polovinou návrší své. Stanoviště nelze vyčíst na žádné z map a ani průzkum okolí krom několika malých pozůstatků, vláčených polem zemědělskou činností, nepřinesl bližší umístění objektů. Stanoviště máme tedy zaměřeno plus mínus padesát metrů.
Naopak nenalezitelný objekt č. 18a stejného stavebního úseku najednou zřetelně "vykoukl" na nedávno zveřejněné mapě LMS. Celých 200 metrů daleko od původně předpokládaného umístění.
Na řadu přichází jeden z nejzáhadnějších objektů. Nese číslo 22 a patří stále do úseku IXa. Přestože několik zákresů jej směřuje do shodného místa, kolem určení jeho přesné polohy stále panuje několik "ale".
Zákres likvidací objektů do nepodrobného plánku z roku 1939 a z něho čerpající publikace od Likovského a Baurera vypadá jednoznačně. Objekt měl stávat u Smečenského pyrámu. Krom drobných "oříšků" betonu v širokém okolním poli jeho přítomnost nic dalšího nenasvědčuje. A to ani po poměrně podrobném průzkumu okolí za pomoci detektoru kovů. LMS i Cenia mlčí, ani na jedné z map nic vidět není. A to ani při velmi podrobném prohledávání. Musel by objekt být skryt pod stromy, což by nebylo nic výjimečného. Ale jak by se jej podařilo zlikvidovat, aniž by vysoký kamenný sloup pyrámu nebyl poškozen? Okolní lesík nikdy nedosahoval větší vzdálenosti od sloupu než 15 metrů, což je v případě odstřelu bunkru velmi málo. S pravděpodobností hraničí s jistotou by pyrám odstřel objektu nepřežil.
Na mapě LMS je však o 230 metrů severněji na okraji pole a křoví nějaký objekt, který kvůli okolnímu porostu ani pod lupou nemůže být stoprocentně identifikován jako objekt. Na Cenii, o patnáct let později, už se nic nenachází. Při průzkumu v okolí jsme těsně vedle zmiňovaného místa nalezli větší kus betonu, který jednoznačně patří objektu vz.36. Ten tam mohl zůstat po odstřelu objektu, mohl sem také ale být dovláčen v průběhu mnoha let zemědělskou činností.
Zkrátka o popisovaném objektu máme dvě velmi rozporuplné informace. Která z nich je pravá?
Stále se ještě budeme držet stejného stavebního úseku. Objekt s číslem 30 měl stát na okraji sadu poblíž slánské čtvrti Těhule. Jeho stanoviště nelze s jistotou identifikovat, případné pozůstatky pohltila chatová kolonie a letecké snímky pro umístění objektu nehovoří jednoznačně.
O kilometr severněji nemáme jistotu o umístění objektu č.33, patřícího již do stavebního úseku IXb. Měl se nacházet někde nad horní stěnou místního lomu ve Kvíčku, neboť jej měl kdysi vyfotografovat místní učitel a na četnické stanici se tak dostal do potíží. Dnes již nelze přesně určit, kde se starý pískovcový lom nacházel a zda-li bylo stanoviště přímo na jeho okraji, nebo se nacházelo někde dál, v ose pozorování stěny lomu.
Jako pouhý odhad lze označit stanoviště objektů úseku IXb č.35, 36 a 40. U žádného z nich nebyly v terénu prozatím identifikovány pozůstatky, ani na leteckých snímcích z roku 1938 i 1954 nelze hovořit o jednoznačných stanovištích. Poslední z objektů se nachází na oploceném soukromém pozemku, okolí prvních dvou značně zarostlo náletovou dřevinou a utrpělo blízkými poválečnými stavebními úpravami.
Severní část úseku IXb již máme zmapovanou dokonale.
Ale ani novější objekty, lidově zvané řopíky, nemáme stoprocentně zaměřené. Nejproblematičtější úsek se nachází v okolí Vltady, v úseku 111 - Zálezlice. Tamní objekty byl z velké části zcela zahlazeny a stanoviště rekultivována tak, že je velký problém je identifikovat. Někdy pomohou mapy od Cenia, ale mnoho objektů zmizelo důkladně již za války. Navíc mapy LMS jsou u Vltavy pouhým pomocníkem k utvoření si představy o členitosti terénu v předválečné době, neboť objekty byly vybetonovány později, než proběhlo v roce 1938 letecké snímkování. Dosud se tedy nepodařilo zcela jednoznačně určit přesné stanoviště objektů č.53 a 54 na počátku lužního lesa Úpor. Po obou se sice dochovaly betonové fragmenty roztroušené po okolí, převděpodovné stanoviště je trochu čitelné pouze u č.54.
Jen zmapování úseku 111 zabralo místnímu nadšenci, Jiřímu Tomkovi, bezmála rok. Šlo o doslova mravenčí práci, ve které nalezl snad každý kousek betonu v okolí. Sloučit nálezy s mapou pak znamenalo utvořit si ucelený přehled jinak téměř zahlazeného úseku.
Poslední známou nejasností zůstává objekt č.63, patřící do stavebního úseku A1 - Velvary. Přestože na jeho nalezení vyvinulo několik "starých" bunkráků nemalé úsilí a v terénu nakonec pravděpodobné stanoviště nakonec identifikovalo, stále nad tímto objektem zůstává otazník.
Jak je vidět, ani sebelepší moderní technologie, stále se vyvíjející mapové podklady i další nově objevené archivní podklady, nezaručí stoprocentní a jednoznačnou identifikaci všech stanovišť objektů Pražské čáry. Bude to chtít další úsilí, studovat letecké snímky, odhadovat nad mapami palebné možnosti i starou konfiguraci terénu a vzápětí pak podrobným, někdy dosti náročným průzkumem pátrat v okolí odhadovaných míst. Mnoho mravenčí práce je tedy před námi. Doufám, že jednou úspěšné ... !
Vložil: Jan Vála 20.8.2017 |
Nezařazené ... |
Přečteno: 1352x
2003 - 2024 Jan Vála - lahvic@seznam.cz