Stavební úsek B29 - Slapy
Seznam objektů úseku
Nejjižnější stavební úsek Vnějšího opevnění Prahy patří zároveň k těm nejvíce zahlazeným. Nedochovala se zde žádná pevnůstka a nalézt zde lze jen skrovné pozůstatky po celkem 52 vybetonovaných objektech.
Skupiny, vytyčující vojenské opevnění ve Středních Čechách, dorazily do oblasti kolem Slap teprve na počátku léta 1937. Útok nepřátelských armád v tomto prostoru odhadovali vojenští analytici jako méně pravděpodobnější než například v prostoru Berounska, kde vystavění stálého opevnění mělo na jaře toho roku vyšší prioritu. Stanoviště budoucích obranných pevností se v okolí Slap začalo vytyčovat v době, kdy kolem Berounky a na širokém oblouku kolem Kladna, Slaného a Velvar běžely již první práce naplno. Zdržení zde zapříčinila také nejasná poloha obranné linie. Původní předpoklad průběhu pevnostního pásma spočíval v jeho vedení lesem severně od Slap přes kótu Vyhlídka a končit měla pod vrchem Rovínek dotykem o řeku Vltavu, podél níž byla plánována v roce následujícím výstavba tzv. Vltavské linie. Nakonec kratší lesní varianta průběhu úseku B29 neprošla a byla zvolena delší polní, s koncem úseku v prostoru Ždáňské hory. Když byla dokončena projektová dokumentace, bylo vyzváno několik státně spolehlivých firem k účasti na soutěži o zakázku na výstavbu úseku. Nejvýhodnější nabídku podala firma Inženýra Josefa Filipa z Prahy 19 a obdržela tak 4. srpna 1937 zadávací smlouvu k provedení prací. Jako velitel stavebního dozoru byl jmenován nadporučík dělostřelectva Vlastimil Volák.
Stavební úsek B29 - Slapy se dělil na dvě části, oddělené od sebe několika kilometrovou mezerou, kterou o rok později vyplnily objekty úseku 118. Proluka v lesním masivu mezi Malou Lečicí a kótou Chlum západně od Slap umožnila úsporu finančních prostředků, které byly investovány do exponované pevnostní uzávěry u Klatov.
První objekty úseku stály v prvním sledu u Novoveského potoka východně od sanatoria v Nové Vsi pod Pleší, v místech, kde byly vystavěny poslední pevnůstky úseku B8. Koryto potoka zde bylo výbornou protitankovou překážkou, postřelovanou prvním sledem pevností, zatímco druhý sled se ubíral po polích západně od Senešnice. Dosažením zmíněné vsi se opevněná linie rozdělila do tří sledů, ve kterém první sled stále kopíroval tok Novovseského potoka a stal se tak druhým, neboť uzávěra klesajícího údolí se silnicí od Velké Lečice čítající dva objekty byla předsunuta o několik desítek metrů kupředu. Dále pak opět dvou sledová linie pokračovala východním směrem, první sled dnem údolí kopírující tok zmíněného potoka a druhý nad údolím po polích. Takto dosáhla linie vsi Malá Lečice, kde končila první část úseku.
Na skále nad Malou Lečicí měl být vybudován ještě objekt B29/19/A-160, jeho stavba však nebyla schválena. O rok později na stejném místě a ve stejném typu pevnůstky, pouze v zesíleném provedení, byl vystavěn bunkr 75/A-160, patřící k úseku 118 - Slapy.
Druhá část úseku začínala severně od kóty Chlum, poblíž dnešní čerpací stanice u Slap. Kolem silniční křižovatky Štěchovice - Slapy - Nový Knín vytvářely dva sledy pevností poměrně silnou uzávěru. V těsné blízkosti obce Slapy probíhaly ještě dva sledy pevnůstek, jižně odtud pak pokračoval až ke konci úseku sled pouze jeden. Přes pole a louky dosáhla linie údolí pod Ždáňskou horou, přičemž dva objekty byly vybudovány na jeho dně. Poslední, a palebně téměř samostatný objekt úseku, stál vysoko na temeni zmíněné hory. Výstřel jeho pravé střílny směřoval ještě k Pražské čáře, zatímco jeho levá střílna již mířila k hladině Vltavy hluboko pod ním a o rok později palebně navazovala na první pevnůstky úseku 122 - Moráň (Živohošť), patřícího pod tzv. Vltavskou čáru.
Přípravné práce trvaly dlouho. Betonáž prvního objektu byla provedena až v druhé polovině října, tedy více jak dva měsíce od předání zadávací smlouvy stavební firmě. Betonáž dalších pak probíhala již poměrně rychle, od srpna firma provedla v úseku řadu přípravných prací a nyní mohl "vyrůstat" jeden řopík za druhým. Betonáž poslední pevnůstky proběhla krátce před vánocemi a dokončovací práce pak probíhaly v úseku ještě brzy na jaře následujícího roku. V kvalitě provedení se stavební firma také příliš nevyznamenala, pouze ve dvou známých případech dosáhla pevnost zkušebních betonových kostek v tlaku požadované normy, za což byla ve výsledné částce firma penalizována. Přesto však nelze mluvit o nekvalitě betonu, i v menší odolnosti výrazně převyšoval tehdejší zavedené normy. Po odečtech za zdržení prací i za nižší pevnost zkušebních vzorků z většiny objektů firma obdržela v konečném vyúčtování částku 1431969,-
Všechny objekty úseku B29 byly za války zničeny, přičemž první vlnu odstřelů v létě 1939 přečkalo hned sedm objektů (č. 6, 7, 8, 18, 25, 26 a 41). Jejich interiér byl vyplněn lomovým kamenem vybraným ze záhozu a prolit betonovou směsí. V zimě 1942 - 43 však všech sedm těchto objektů padlo za oběť válečné potřebě kvalitní oceli. Menšími odstřely byly postupně objekty zlikvidovány a ocel odvezena do hutí.
Nedlouho po odstřelech objektů v roce 1939 začala být z pevnůstek vybírána ocel a beton byl využit v okolí. Stanoviště tak postupně mizela z krajiny. Pouze v lesních úsecích se většinou dochovaly charakteristické jámy po objektu se záhozem. Hezké pozůstatky se dochovaly po objektech č. 12, 13 a 14 na dominantní výšině nad údolím Novoveského potoka mezi Senešnicí a Malou Lečicí. V době absence listí na stromech se od výrazných stanovišť rozkládají pěkné výhledy do předpolí a lze sledovat, jak vynikající možnost výstřelu dvě pevnůstky typu A a jedna typu E měly.
V okolí Slap se zbytků po opevnění dochovalo nejméně. Viditelnějším pozůstatkem je pouze na poli zarostlý zához po objektu č.32 a v lese západně od křižovatky Štěchovice - Slapy - Nový Knín pak lze vysledovat dva charakteristické záhozy s jámou po objektu. Větší kus betonu lze nalézt po objektu č.33. Jinak krom skrovných pozůstatků po objektech nelze nalézt téměř nic.