Pražská čára - Vnější opevnění Prahy z let 1936 - 38

20. leden: Před 82 lety byly vybetonovány tyto objekty: A1/1/B2-90/Z  A1/3/A-160/Z  B8/43/A-160/Z   Více

525
Liběchovská příčka Liběchovská příčka
Liběchovská příčka
Opevněná linie na trase Mělník, Liběchov, Tupadly, Dubá, Jestřebí, Mimoň, Stráž pod Ralskem, Žibřidice.
Nick: Heslo: Registrace
Hlavní menu:
Novinky Album fotografií Muzea VOP Technické údaje Překážky Diskuzní fórum Ke stažení Literatura Návštěvní kniha Ilustrační fotografie Dobové letecké snímky Vyhledávání objektů Odkazy Kontakt
Přístupy:

Celkově přístupů: 112059

Přístupů dnes: 374

Max.za den: 479

a to: 28.3.2017

Online: 8

Odběr novinek:

Email:

O odběru novinek

Anketa:

Jaké muzeum se Vám nejvíce líbí?

SazenáGraf 204
MlýnekGraf 74
DoksyGraf 56
BratroniceGraf 91
BerounGraf 65
KarlštejnGraf 54

Hlasů: 544

Více anket

Rubriky:
Diskuzní forum:

25.12.2017 | Jan Vála

Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...

[více]

16.8.2016 | Jan Vála

Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...

[více]

29.5.2016 | Michal Medelský

I já připojuji svůj podpis pod pochvalu muzea

[více]

Odkazy:

Trampská osada Minessota

Ropiky.net

Opevneni.cz

Bunky.cz


Propagace:

Pražská čára


Pražská čára v proudu času

Zdroj: Mapy Google

Mohutná středočeská obranná linie skončila v roce 1939 v troskách. Rozvaliny objektů se táhly od Mělníka přes Slaný, Kladno a Beroun až ke Slapům. Osud většiny objektů však ani zdaleka neskončil.

Psal se rok 1936, když první plánovací skupiny nově vzniklého Ředitelství opevňovacích prací poprvé vyrazily do terénu západně od Prahy. Ještě v tomtéž roce bylo vybudováno na linii Velvary - Slaný - Kladno - Nižbor sedmasedmdesát malých pevnůstek, které nesly označení vz.36. Další oblasti měly být opevněny stejnými typy bunkrů v následujícím roce. Dvou nebo tří střílnové hranaté betonové bunkry byly budovány na svazích přivrácených možnému postupu nepřítele a měly rušit jeho řady dalekou a přesnou čelní palbou. Tato taktika se však dala uplatnit pouze krátkodobě, neboť po odhalení pevnůstky by tato byla jistě velmi rychle na mušce polnímu dělostřelectvu, vůči jehož palbě nebyly objekty odolné. Vlastně šlo o kryty vůči palbě pěchotních zbraní a střepinám po dělostřeleckém odstřelování, přímý zásah projektilem tehdy běžné ráže 7,5 cm by pevnůstka nevydržela. Efektivnější způsob obrany se nabízel v boční, vzájemně provázané palbě. Projektanti nového typu lehkého opevnění se inspirovali vzorem na francouzské Maginotově linii a ve zmenšené míře s mnohými vylepšeními vyprojektovali zcela nový typ opevnění, kterému se brzy po výstavbě prvních kusů začalo dle názvu zadavatele lidově říkat "řopík".

Opevnění vz.37 již nebylo koncepčně řešeno jako pás nesouvisle roztroušených pevnůstek na výhodných postaveních s dobrým výhledem do předpolí, koncipováno bylo jako pevná provázaná linie, vedená pokud možno místy, kam dělostřelectvo nemohlo zasáhnout přímou palbou. Nově budovaná linie vedla v podstatě stejnými místy jako v loňském roce, jen byla prodloužena od Nižboru přes Beroun, Zadní Třebaň a Mníšek pod Brdy ke Slapům, kde končila dotykem o řeku Vltavu. V roce 1937 tak vznikl široký oblouk před hlavním městem z kvalitního a na tehdejší dobu velmi moderního opevnění.

V roce 1938 byla stávající linie posílena o dalších 175 objektů a počet pevnostních staveb na Pražské čáře dosáhl počtu 834 pevnůstek. V následujících letech mělo být obranné pásmo posíleno těžkým opevněním i další výstavbou opevnění lehkého po zjištění hluchých prostor v linii, vlivem zářijových událostí však k ničemu dalšímu nedošlo. Práce byly na Pražské čáře zastaveny.

V březnu 1939 po okupaci zbytku Československa Německem vznikl Protektorát Čechy a Morava. V okupační správě v následujících týdnech sílily obavy z možného využití pevnůstek odbojovými organizacemi. I několik mužů za kulomety ve střílnách objektů na vybraných místech mohlo vážně narušit hladké přesuny armád i materiálu. V plánech byla válka s Polskem a německá armáda musela mít v týlu nerušené možnosti logistiky i přepravy jednotek. Protože velké množství betonových pevnůstek stále přehrazovalo důležité komunikace a železnice v kotlině české, byla nařízena likvidace veškerého opevnění na území Protektorátu.

Destrukce objektů byla započata v polovině června roku 1939. Pomocí třaskavin jí prováděly čtyři německé firmy. Během jednoho měsíce ležela velká část objektů Pražské čáry v troskách. Ty byly zpravidla prozatím ponechány na místě. Odstřelu zůstalo ušetřeno 78 objektů, které stály v blízkosti civilních budov nebo důležitých staveb. Jejich znehodnocení spočívalo v zabetonování interiéru.

V následujících letech bylo přistoupeno k dalším likvidacím trosek objektů. Podle nařízení okupační správy byly najaty české firmy, které z trosek vytěžovaly kvalitní ocel a předávaly jí k dalšímu zpracování pro válečné potřeby Německa. Pomocí menších náloží byly bloky betonu znovu odstřelovány a poté ručními kladivy rozbíjeny na menší části. Ocel byla odvážena do hutí, betonová drť sloužila jako kvalitní materiál pro vyspravení cest v okolí, nebo byla odvážena ke zpracování jinam. Trosky tak postupně mizely z protektorátní krajiny.

Další ranou Vnějšímu opevnění Prahy byla zima mezi roky 1942 a 43. Většina trosek byla tou dobou již odtěžena a válečný průmysl stále stupňoval požadavky na kvalitní ocel. Do hledáčku tak padly další, původně zabetonované pevnůstky na Pražské čáře. Pomocí menších náloží jej firmy, někdy i za účasti majitelů okolních pozemků rozbily, vytěžily železo a betonovou drť zpracovaly stejným způsobem jako před třemi lety. Takto padlo za oběť dalších 31 objektů.

Byl konec války a zdálo se, že Pražská čára má nejhorší za sebou. Uvažovalo se dokonce o znovuvybudování linie dle původních plánů, leč do roku 1948 se nestalo nic a poté přechod k nové vojenské doktríně další opevňovací plány pohřbil.

Ovšem i po konci válečných let zbyla po většině objektů dobře čitelná stopa. Tak velké množství betonu se prostě nedá "uklidit" za několik let. Detonace, trhající bunkry na kusy, odhazovaly kousky i větší bloky betonu na velké vzdálenosti. Ty pak překážely zemědělským činnostem, ničily se rádla pluhů a betonová drť znehodnocovala zemědělskou půdu.

Na mnoha místech zůstaly trosky bunkrů tak, jak se dochovaly po prvním odstřelu. Například mezi Studeněvsí a Přelící tak zůstaly všechny objekty. K likvidaci trosek přistoupilo místní zemědělské družstvo za pomoci armády v šedesátých letech. Takto zmizelo 11 trosek, po kterých v současnosti jen velmi těžko nalézt stopy. Pouze dva objekty "jezeďákům" unikly a dochovaly se v nezměněném stavu do současnosti.

V lesních úsecích se pozůstatky po objektech dochovaly čitelné dodnes. Zemní záhozy tvoří v okolních lesích poměrně dobře viditelnou dominantu, jámy plné betonu pak najdeme u většiny z nich, přičemž často slouží jako skládka odpadu pro blízké zahrádkářské kolonie.

Kolem sedmi desítek pozůstatků po objektech pohltil rychlý urbanistický boom, který po válce na sebe nenechal dlouho čekat a trval až do přelomu tisíciletí. Rozšiřování vesnic i měst, zakládání chatových kolonií, vystavění výrobních závodů, přeložka železniční trati i stavba nových silnic, to vše dokonale zahlazovalo zbytky kdysi mohutné obranné linie.

Ani po nástupu nového tisíciletí nemá opevnění Pražské čáry "klid". Od mé první prohlídky opevněného předmostí Prahy uběhlo již dvacet let, od podrobného a téměř kompletního průzkumu mezi lety 2003 - 2006 je to let deset. Ani bych nevěřil, kolik za tu dobu zaniklo viditelných pozůstatků a jak moc se zub času, matka příroda i činnost člověka podepisuje na současnou podobu Pražské čáry. Někde dobře nalezitelné, byť drobné pozůstatky v období mého prvního průzkumu zcela zmizí. Padají za oběť stále se rozrůstající novodobé zástavbě, mizí při zemědělské činnosti, zanikají při těžbě dřeva, jsou rozebírány aby nepřekážely, nebo aby poskytly stavební materiál. Rozsáhlé pozůstatky po objektu č.18 úseku B6 zmizely nedávno pod novodobou navážkou, pravé krycí ucho bunkru B6/22/A-200Z bylo rozebráno majitelem pozemku, stropní deska bunkru A9/27/A-200Z byla zničena při rozšíření blízkého sadu a pozůstatky pěti objektů nad Berounem byly odvezeny při stavbě golfového hřiště. Zcela zahlazeny byly dobře nalezitelné zbytky po bunkru B7/18/A-220Z, které se ocitly v cestě výstavbě rodinného domu. Také osud skromných pozůstatků po B7/28/A-120Z zpečetil nový dům. Slavné "Karlštejnské déčko" téměř splynulo s nově budovanou restaurací. I pro oko nezkušeného "bunkráka" dobře viditelné zbytky po objektu 116/111/A-160/Z zmizely při výstavbě cyklostezky podél Berounky. Odstraněny byly také pozůstatky po objektu A1/50/A-160/Z stavbou solární elektrárny. Blíží se konec pozůstatkům po několika objektech na předpolí Slaného, stavba obchvatu města zřejmě zcela zlikviduje čtyři dosud výrazné zbytky bunkrů a zhruba desítky téměř zahlazených, přesto stále oku zkušeného lovce ostatků po bunkrech čitelné pozůstatky stanovišť.

Jsou ovšem i případy, kdy se zcela zaniklé bunkry opět "objevují". Rádlo zemědělského pluhu vytáhlo z ornice poměrně dosti velký kus betonu po objektu A3/2/A-180/Z, jehož zbytky byly ještě o několik let dříve zcela nenalezitelné. Tak velký kus betonu jistě bude další zemědělské činnosti překážet a brzy zřejmě opět zmizí. Při předělávání zahrady v Dolu Libušín byla po odkrývce travního porostu vyhrnuta a vedle zahrady odvezena hromada betonové drti, která tak za blízkou rybárnou tvoří dobře viditelné pozůstatky po objektu 112/7/B1-80/Z, do té doby zcela zahlazeného.

Nově objevené zbytky po bunkrech jsou ale spíše výjimkou a je jisté, že torzo Pražské čáry bude nadále mizet. Stále další a další stanoviště budou stát v cestě novodobé výstavbě a zemědělská činnost bude pozůstatky po pevnůstkách zaorávat.
Vložil: Jan Vála 27.9.2016  |  Nezařazené ...  |  Přečteno: 478x Facebook EmailTisk
© 2003 - 2019 Jan Vála - lahvic@seznam.cz